Vysokov po čtyřicáté

Zase mi to nevyšlo a na Vysokov jsem nepřijel včas. Tentokrát mě zdrželi rodinné záležitosti a velká oprava silnice od Vrchlabí po Solnici. Neviděl jsem první blok projekce, naštěstí jsem kromě jednoho viděl všechny oceněné filmy a nejenom je. Vždyť každý film je svým způsobem přínosem pro diváka.

Plný sál vysokovské hospůdky

Pro ty co na Vysokově někdy byli mám informaci, že atmosféra soutěže byla „víc než standardní“, tedy čtyřicátý ročník měl opravdu vynikající průběh a bylo nám tam, jako vždy, velmi příjemně. Také předseda poroty pan Eduard Hrubeš to neopomenul ve svém závěrečném slově ocenit. Z hlediska nás amatérů je důležitá projekce. Byla výborná. Projektor sice od minulého roku nepřestal zlobit a obraz občas vypadnul, ale obsluha už ví kam „sáhnout“, a tak bylo vždy vše v mžiku zase v pořádku.

Kompletní porota Vysokovského kohouta

Jeden „nepořádek“ však byl. Kuloáry soutěže putovali zvěsti, že by to mohl být poslední Vysokovský kohout. Že už pořadatelé jsou unaveni z těch čtyřiceti Vysokovů a tak uvažují o jeho ukončení. Nelze jinak než hluboce smeknout před tím co dokázali a stále dokazují. Je to jedinečná celostátní soutěž, která jinde nemá obdoby. Není divu, že účastníci s tím nesouhlasí. Je pravda, že pořadatelé jsou na druhé straně, než my účastníci a mají právo mít jiný názor. Chtěl bych být dobrou sudičkou a dát dobrou zprávu, že k tomu asi nedojde. Letos jsem viděl několik nových mladých tváří v sestavě pořadatelů. To je cesta jak zabránit únavě a dát Kohoutu další novou „krev“.

A jaké byly letošní filmy? Před výběr se vyplatil. Neviděli jsme vyloženě slabé filmy. Soutěžilo se jako vždy ve třech kategoriích.

Důležitou 1. cenu získal Eduard Mocek

V první kategorii filmů se zemědělskou, vesnickou, přírodní a filmy o řemeslech zabodovali staří ostřílení filmaři jako pan PhDr. Eduard Mocek, Miroslav Trudič, Petr Baran, Miroslav Šolc v pořadí jak jsem je jmenoval. Jsou čtyři, protože byly uděleny dvě druhé ceny. Čestná uznání pak dostali Jaromír Schejbal, Karel Pokorný, Bohuslav Cihla a Václav Šimek. Samá známá jména.

V druhé kategorii animovaných a experimentálních filmů naopak zabodovali většinou dosud jména neznámá jako Bronislav Vavřinka, Bohumír Novák a Ondřej Hudeček zase v pořadí jak jsem je jmenoval. Čestné uznání vybojoval pan Ondřej Hejna.

V třetí kategorii filmů humorných zabodovali známé i neznámé tváře. Třetí cenu dostali autoři Petr Chmela a Ing. Jiří Kafka se synem. Druhá cena udělena nebyla, ale první ano. U první ceny se musím „zadrhnout“. Docela rád bych slyšel nebo přečetl si i názory jiných diváků nebo autorů na níže uvedené téma. První cenu dostal film u kterého bych to v této kategorii nikdy nečekal. Natočila ho společnost Foxymon a jmenoval se „Epizoda VIII“. Upozorňuji, že zvítězil v kategorii filmů humorných. Nejdříve jsem si myslel, že to byla finta poroty. Nechtěli poškodit animované filmy a tak tento film přesunuli do filmů humorných, protože po filmařské stránce to byl film opravdu velice dobře natočený. Ale mýlil jsem se. Pohledem do programu jsem zjistil, že je opravdu zařazen mezi filmy humorné. Je to dobře natočený film a jeho ocenění je naprosto správné. Ale nesedí mi to zařazení. Příběh vypráví o vyšetřovateli několika záhadných vražd, který se s vyšetřovacím materiálem seznamuje v hospůdce naproti domu, kde se vraždy staly. Byly to vraždy sadistické, protože se tam porůznu nacházeli vnitřnosti obětí, ale samotné oběti se nenašly. Po svačince (Byl to snad jediný humorný moment?) se vyšetřovatel rozhodné prohlédnout místo činu, kde však je také záhadně zavražděn jak vyplývá z nového vyšetřovatele v téže hospůdce, který probírá materiály jeho záhadného skonu. Začíná epizoda IX a film končí. Časová smyčka na konci mě nepřekvapila, protože podobných filmů jsem viděl u víc. Na druhou stranu to svědčí o tom, že příběh je dobře vyprávěn. Ale..., záhadný je účel tohoto filmu. Mně vyšlo, že účelem filmu bylo vyděsit diváka. Proboha, kde je humor? Žádné salvy smíchu jsem při žádné projekci tohoto filmu neslyšel. Mě při něm „šel mráz po zádech“. Pan Werich by nad takovým „humorem“ plakal. Pokud to autoři mysleli zcela vážně jako humor, pak by se zcela vážně měli nechat vyšetřit u psychiatra. Tento film bych bral jako experiment, protože tam byla spojena kresba s reálným záběrem. Pak by v příslušné kategorii animovaných a experimentálních filmů mohli být uděleny dvě první ceny a v kategorii humorných by první cena udělena nebyla. Více by to odpovídalo skutečnému stavu. Ale to už radím porotě a tak raději polemiku na toto téma ukončím.

To jsou oni, kterým patří poklona.

Další ceny byly mimořádné. Humoru bylo více než jiná léta, ale stále je to málo. Cenu Járy Kohouta získal Vladimír Císař za animovaný film. Cenu poroty pak dostali Radomír Jadomek a Libor Veselý. Hlavní cenu Vysokovského Kohouta vydobyl Filmař s velkým „F“, Jiří Beneš za film „Parní muž“.

Co dodat nakonec? Všichni se shodli, že by „Vysokovy“ měli být a nakonec to slíbila i starostka obce. Tak uvidíme a těšme se na příští Vysokovský kohout, svátek českých a slovenských filmařů.

Foto: Petr Rousek Adolf Macek

Tabulka výsledků VK 2007, kategorie 1

Tabulka VK 2007, kategorie 2 a 3