Po prvé ve Svitavách

Kulturní dům Fabrika ve Svitavách

Tak jsem opět po dlouhé době navštívil Svitavy. Přesněji Krajskou soutěž amatérských filmařů pro Pardubický kraj. Po unáhlené likvidaci příslušného odboru města Pardubice se ujala tohoto úkolu paní, Dagmar Schulzová ze Svitavského kulturního domu. Kulturní dům upravený před dvěma lety v budově opuštěného podniku je na dobré úrovni. Velký kongresový sál, byl přímo přepychem pro necelou desítku přítomných autorů, nepočítaje v to porotu, pořadatele a techniku. V počtech to bylo přibližně „fifty, fifty“. Po krátkém úvodu začala projekce, která byla na velice slušné úrovni. Kvalitní projektor zobrazoval pěkně prokreslený, jasný a hlavně ostrý obraz. Jenom dvě malé připomínky je možné vytknout a to místy příliš hlasitý zvuk. Na druhou stranu to bylo po prvé po dlouhé době, kdy zvukař na přehlídce filmů neměl „vytočené“ basy na maximum a tak se na to dalo zapomenout. Druhá připomínka se týká projekce. Promítalo se zadní projekcí a promítací plocha byla mírně průhledná, takže byla vidět v místě projektoru světlejší skvrna. Bylo to zajímavé, protože někdy to vadilo a jindy, v některých záběrech, tento efekt vytvořil zajímavou světelnou atmosféru a tak filmu to spíše pomohlo.

A jaké byly filmy? Něco málo podprůměrných, více průměrných a něco málo nadprůměrných, tak by se dal charakterizovat ve zkratce celý soubor patnácti filmů. Pro mne bylo potěšující, že osm filmů z patnácti dodali autoři z České Třebové. Jistě potěšující je, že některé z nich určitě uvidíme v červnu na celostátní soutěži v Ústí nad Orlicí. A tak tedy několik mých názorů na některé oceněné filmy.

Vybral jsem si čtyři oceněné filmy vždy ten nejlepší, pokaždé z jiné kategorie. Začnu videoklipy. První cenu získal Jaroslav Prossa z České Třebové za film „Street in da City“. Videoklip není můj žánr, zvlášť když nemá žádný příběh. Já jsem ho tam neobjevil. Přesto se o něm zmiňuji, protože jsem těm tancujícím mladým lidem záviděl. Záviděl jsem jim lehkost s jakou tancovali, jejich bezstarostnost a hlavně mládí. Z toho usuzuji, že film měl emotivní náboj a první cenu si zaslouží. A těm mladým přeju, aby si mládí co nejvíc užili a měli na co vzpomínat.

Druhá kategorie je hraný film. Zde byla udělena pouze třetí cena filmu Lubora Ludvíčka z Benátek u Litomyšle za film „Jarní romance“. Film má jednoduchý příběh, kdy tři děvčata běží jarní přírodou a sadem, pak natrhají pampelišky a udělají věneček, který pak hodí do řeky a řeka je odplaví do neznáma. Vše je podkresleno velmi výraznou až dramatickou hudbou. A to je to, co mě na tomto filmu „nesedělo“. Lyrické prostředí a jednání postav, místy však dramatická hudba k sobě „neladily“. Mohla to být pěkná báseň o jaru a mládí.

Kategorii reportáží obsadil svými filmy pouze pan Rula z České Třebové. Filmu „Odpoledne s dechovkou“ byla udělena druhá cena, jako jediná. Je to reportáž z jedné odpolední oslavy, kterou pořádal místní hasičský sbor. Trošku „kostrbatá“ kamera zachycuje prostředí a náladu přítomných. Přitom autor s humorem některé události komentuje. Díky kameře a komentářům autor „vtáhl“ diváky přímo do děje tohoto odpoledne. Jediné co mě trochu vadilo, byla přemíra trikových přechodů, hlavně v první půlce filmu.

Kategorie dokumentů byla obsazena nejvíce. Došlo v ní i na čestná uznání. První cenu však získal film „Osmá barva duhy“ od Karla Kubišty z České Třebové. Na filmu se podíleli také filmaři z Ústí nad Orlicí. Je to příběh dvou lidí, kteří se nikdy nepoznali, které však spojuje jejich osudový příběh. Příběh z každé strany hranice českopolského pohraničí. Jeden jako sudetský němec musel bojovat v řadách wermachtu proti rusům a druhý před rusy musel utéct do Polska. Oba vyprávějí své příběhy zcela nezávisle a spontánně tak, že ani mě nevadila délka filmu 20 minut. A to je vždy známka, že film mne zaujal.

Na závěr je třeba říci trochu statistiky. Víc jak polovinu filmů dodali autoři z České Třebové. Soutěž je však soutěží celého Pardubického kraje. Ani Pardubice se moc nevyznamenali, když z tohoto ne malého města soutěžil pouze jeden autor. Všichni co vlastní kameru a počítač určitě už nějaký svůj film vytvořili. Proč jej neposlat na soutěž příští rok.

Adolf Macek