Jiří Dittmann – dlouholetý neprofesionální filmař z Prostějova, v posledních letech patřící svou pravidelnou přítomností na klubových schůukách mezi členy KAFu Kroměříž, je nejenom zkušeným autorem filmových reportáží a dokumentů, ale také – a to

je základní důvod tohoto článku – rutinovaným “přepisovatelem” či “převaděčem” starých klasických filmových záznamů na filmovém pásu všech existujících rozměrů na nová media – digitální kazetu či DVD. K němu se schází v posledních letech při jeho dlouhodobé spolupráci s Národním filmovým archivem v Praze i skutečné kuriozity. Tou poslední – a podle Jirky Dittmanna i největší dosavadní technickou výzvou – bylo provedení přepisu asi 80 let starého filmového záznamu poslaného mu právě z NFA Praha. Záznamu nikterak obyčejného : Na několika desitkách metrů filmového materiálu o šíři 35mm, perforovaného jako 16mm film byl ve třech souběžných pásech natočen záznam ve formátu 9,5mm !!! Už jen tento stručný popis naznačuje o jaký technický oříšek ve skutečnosti šlo.

Jiří Dittmann je za léta svých zkušeností zvyklý řešit nejrůznější problémy přepisů. Od potrhaných perforací a praskajících slepek na 8mm či 16mm originálech s odlepenou zvukovou stopou po smrštěné rozteče perforací filmového pásu či záběry napadené plísní nebo poškozené neznámou chemikálií. Ke zvládnutí výše uvedených “denních” problémů při přepisech filmů se pochopitelně musel postupně vybavit i nezbytnou projekční a snímací technikou. Na jejím seznamu jsou jednak nejrůznější filmové – dnes již historické – projektory, ale také digitální záznamová videotechnika, kterou pro převody používá. Po doručení výše uvedeného kuriozního záznamu nastala nejprve pro Jirku Dittmanna a jeho kolegu Lumíra Jaroše náročná etapa hledání typu projektoru vhodného pro provedení nezbytných technických úprav k přepisu filmové kuriozity. Šlo nakonec o promítací přístroj z přerovské firmy Meopta vyrobený v roce 1938, který byl vytipován jako nejvhodnější k úpravám. Byl zapůjčen z depozitu této firmy díky dlouhodobým dobrým kontaktům, které Jiří Dittmann s firmou udržuje. Druhá neméně náročná etapa práce bylo přizpůsobení přístroje pro vlastní promítnutí a převod záznamu na digitální matrici. I v této oblasti byla využita technická rutina a vybavení, které byly k dispozici pro úpravu mechanické i optické části projektoru. Složité to bylo i proto, že nebyl pro potřebné technické zkoušky k dispozici ani kousek materiálu kromě uvedeného unikátu. Vše se ale nakonec po překonání technických překážek zdárně podařilo a Jiřího Dittmanna filmový “Everest” v oblasti přepisů byl tak úspěšně dosažen!

A co tedy vlastně je zaznamenáno na této skutečné filmové technické kuriozitě? Jde o záznam vcelku obyčejných několika záběrů svatby z roku 1925 v chrámu Sv.Mikuláše na pražské Malé Straně. Podle další identifikace obsahu a osob pravděpodobně někoho z rodiny významného českého právníka a finančníka Jaroslava Preisse (1870 – 1946). To vše trvá necelé tři minuty. Rozhodující pro Jirku Dittmanna a Lumíra Jaroše však určitě bylo to, že se jim podařilo tento svůj “Everest” úspěšně zdolat – pro ten dobrý pocit úspěšného prověření si a potvrzení svých schopností a umu…

Podklady - “Týdeník Prostějovska” 23. 9. 2009

Poznámka: Studio Evis, Školní ul. 69, Prostějov je připraveno přepsat vaše archivní filmové záznamy na materiálech St8, SU8 i 16mm na digitální záznam či DVD nosič včetně jejich dodatečného ozvučení.

Využijte této možnosti.