Percy Childs – jedna z jeho posledních fotografií.

Když se 20. října večer ozval v našem bytě telefon a v něm jsem uslyšel hlas paní Diany Falkinerové – dcery Percy Childse – zatrnulo mě neblahým tušením. Tušení se pak bohužel během našeho hovoru proměnilo ve smutnou pravdu. Po dlouhodobé nemoci, která získala na intenzitě nedlouho po jeho 90tých narozeninách, odešel uvedeného dne večer, doma a v klidu náhle přítel Percy Childs z našeho pozemského světa.

Jeho svět byl po celý jeho intenzivní a do poslední chvíle aktivní život zaplněn filmem. Profese spojového elektronika ho přivedla k založení vlastní firmy v anglickém Aylesbury na výrobu speciálních elektrických měničů, nabíjecích stanic a transformátorů. Firmu úspěšně řídil více nežli padesát let, aby ji pak předal synovi Davidovi, který ji vede dodnes. Až do posledního období svého života mu ale dále pomáhal při přípravě technických specifikací u speciálních zakázek a programové přípravě projektů.

K amatérskému filmu se Percy Childs dostal po světové válce, kdy mu jeho švagr půjčil 9,5mm kameru systému Pathé, aby natočil svou rodinu. Už ve 30tých letech minulého století ho jako technika-zvukaře jeho profesní zaměření přivedlo k amatérskému divadlu, kde účinkovala i jeho dcera Diana. Nejdříve pomáhal s ozvučováním divadelních představení, později se zapojil spolu s dalšími nadšenci i do výroby amatérských filmových dokumentů. Zkusili spolu také hraný film a to 8mm i 16mm. Tyto své pokusy před několika léty také úspěšně spolu s kolegou – jinak bývalým pracovníkem televizní stanice BBC – Donem Fairservicem s velkým úsilím revitalizovali tj. znovu přivedli k životu. Percy Childs v 60tých letech na požádání ředitele divadla pak zakládá filmový spolek, později se zapojuje do práce i na mezinárodní platformě v oblasti filmu a to amatérského i profesionálního.

Dostává se postupně do kontaktu s filmovým světem mimo hranice Spojeného království – jezdí do Polska na festival FAZY s anglickými animovanými filmy a zde se v roce 1987 dozvídá o jednom festivalu v Československu – v Kroměříži. A další rok se již na toto pro něj dosud neznámé místo také osobně vydává. Od té doby jezdíval na kroměřížské soutěže téměř každoročně, do roku 2003 také se svou dlouholetou přítelkyní z Belgie paní Miette Verlindenovou. Oba bývaly členy porot v Kroměříži konaných mezinárodních soutěží. Od svých kolegů dostal za úkol získávat při svých cestách po festivalech v Evropě přehled o zajímavých amatérských filmech a přesvědčovat jejich autory o umožnění jejich prezentace v Anglii. Tento úkol si vzal opravdu za svůj a plnil jej svědomitě a zodpovědně jako ostatně všechno ostatní, co kdy dělal. Téměř dvacet let osobních kontaktů s autorskou amatérskou filmovou základnou u nás umožnilo vznik řady osobních přátelství. Jeho pozitivní osobní vlastnosti – přirozená skromnost, otevřenost, soucítění s problémy druhých a ochota pomoci radou i činem – mu otevíraly cestu k jejich upevňování a posilování a proto přetrvávají podnes. Těmito kontakty se snažil vymanit se ze známé anglické izolovanosti, kdy všechno, co přichází z jiných oblastí Evropy, je podezřelé a je nutno se k tomu chovat opatrně a s odstupem. Jeho osobní filosofií bylo, že právě těmito vzájemnými setkáváními se na soutěžích a festivalech se postupně podaří tuto izolovanost a nedůvěru prolomit a odstranit. Vždyť všichni jako lidé máme v podstatě stejné problémy a hledáme cesty k jejich odstranění. Kdybychom více věděli jeden o druhém, otevřeli se vzájemnému poznávání svých mentalit, pak by vše mohlo být snadnější. Samozřejmě, že toho nelze dosáhnout pouhou vzájemnou výměnou filmových amatérských prací, ale musí k tomu přistoupit i komplexnější úsilí a dlouhodobá snaha. Vyřešení problémů světa nelze vidět reálné jen pomocí jakékoliv úzce zaměřené aktivity.

Své 90té narozeniny oslavil v roce 2006 Percy Childs ještě v duševní i fyzické pohodě v kruhu nejen své rodiny, ale i řady svých přátel ze zemí Evropy. Vděk za jeho pomoc v těžkých začátcích života v Anglii mu přišlo vyjádřit několik blízkých přátel z Polska, Bulharska a přítomni byli také tři gratulanti z České republiky. Uznání a poděkování jeho dlouholetému úsilí v upevňování těchto mezinárodních kontaktů bylo následně vyjádřeno i filmovým medailónkem natočeným českými filmovými amatéry Petrem Baranem a Lad. Františem s výstižným názvem “Má setkávání”.

Jeho plány a již reálně provedená příprava zúčastnit se přes prožitou srdeční příhodu i na invalidním vozíku ještě některé ze soutěží v Kroměříži v roce 2007 zhatil přísný zákaz lékařů. Ale elektronický i telefonický kontakt s ním tímto přerušen nebyl. Participoval potom dále na překladech komentářů do angličtiny k některým filmům jako zkušený a precizní mentor - jiskra naděje tak po další roky stále doutnala. Až do onoho 19. října letošního roku, kdy vyhasla společně s jeho úmrtím.

Odešel z tohoto světa, nepochybně do filmového nebe, aby z nadhledu mohl dále sledovat to naše mravenčí klopotění často provázené honbou za nedostižnými cíly, plné traumat a stresů namísto radosti z každého dne, každého nového dílka, které se nám podaří vytvořit. Kéž si toto dokážeme někdy uvědomit…

V příteli Percy Childsovi odešel jeden možná z posledních opravdových anglických gentlemanů – gentlemanů duše ne jen chováním či vzhledem. Ale vzpomínky na něj nám zůstanou. Čest jeho památce!

Ladislav Františ