Dovolte mi úvodem, abych zde - s dosti značným časovým odstupem - nastínil pár myšlenek, snad spíše vzpomínek na vznik a existenci amatérského filmového klubu v Prostějově z pohledu pamětníka.

Filmový klub, lépe řečeno filmový kroužek při Oděvních závodech, vedený p.Oto Gajdošem zde existoval již na začátku padesátých let minulého století. Tento klub byl záhy převeden pod Městské kulturní středisko a do jeho čela se postavil pan Jaroslav Mencl, který se poté, když skončil se zaměstnáním pilota veřejné letecké dopravy, plně věnoval tvorbě amatérských filmů. Oto Gajdoš s několika členy svého původního kroužku přešel do tohoto nového klubu a byl po celou dobu jeho teoretickou odbornou oporou.

V novém klubu hned na počátku probíhalo velmi zajímavé školení za vydatného přispění členů olomouckého filmového klubu – pana Šulce, bratří Blažků, pana Lenharta a manželů Benýškových. Školení bylo velmi obsáhlé a trvalo dosti dlouho. Pan Gajdoš na několika přednáškách pojednal o teoretické části filmu. Následovalo seznamování s technikou kamer. Probírala se i možnost amatérského vyvolávání filmů. Dentista pan Zajíc vyrobil jakési bubínkové vyvolávací zařízení, na kterém se slušnými výsledky vyvolával filmy členům klubu. Později na speciálně vyrobeném rámečku jsem vyvolával své filmy i já. S tvorbou scénáře seznamoval členy pan Lenhart, se kterým jsme se nakonec vypravili do přírody, abychom si filmování podle scénáře vyzkoušeli i v praxi. Bratři Blažkové zaujali ukázkami svých instruktážních filmů z lékařského prostředí. Následovalo seznámení se s funkcí projektoru pro šestnácti- i osmimilimetrový film, teoretické i praktické. Po absolvování patřičných zkoušek získali členové klubu dokonce osvědčení pro možnost veřejného promítání šestnáctimilimetrového filmu. Jedním z dalších bodů bohatého programu bylo promítnutí vybrané části profesionálního filmu a jeho porovnání s příslušným scénářem, což si vzal na starost pan Mencl.

Po skončení semináře probíhal život v klubu ustáleným způsobem. Schůzky se konaly od samého začátku v krásném prostředí Červeného salonku Národního domu v Prostějově, jedinečné architektonické secesní památky města. Atmosféra při schůzkách byla velmi přátelská a pohodová, vždyť dobrou polovinu tvořily manželské páry. Celkem bývalo přítomno kolem patnácti až dvaceti členů. Z Gajdošova kroužku manželé Složilovi promítali své již vyspělejší filmy. Záznamy ze zahraničních cest přinášeli manželé Tylšarovi, rovněž z kroužku pana Gajdoše. Z nedalekého Kostelce na Hané na šestnáctce filmovali pan Zajíc a pan Vyhlídal. Pan Mencl se v té době zabýval převážně hranými filmy. Dále byla věnována poměrně značná pozornost i technice, což přispělo k tomu, že si začínající členové podle rady zkušenějších postupně opatřili vše potřebné k filmování. V klubu se rovněž probíraly náměty filmů. Členové pak přinášeli své filmy, které se po projekci hodnotily. Jednou do roka se konala veřejná projekce spojená se soutěžním hodnocením. V porotách bývali Oto Gajdoš, Bohuslav Horn, a k nim byl přizván ještě buď hudebník, nebo výtvarník. Později se soutěží účastnili členové některých sousedních filmových klubů, např. z Vyškova, ze Zlína, z Uherského Hradiště a pod. Menclovy filmy svojí úrovní značně převyšovaly průměr a postupovaly zpravidla do dalších hodnotících kol v kraji.

V roce 1960 pisatel svoji činnost v klubu na dobu asi deseti let přerušil. Do klubu se pak vrátil na začátku sedmdesátých let.

V roce 1970 byl filmový klub začleněn pod Okresní kulturní středisko. Předseda filmového klubu pan Jaroslav Mencl se stal stálým zaměstnancem OKS. Vedle pana Mencla pracoval v této instituci ještě metodik pro film – nejdříve mladý chlapec - Vítězslav Farný, později pan Kolář. Klub měl nové působiště ve zrušeném kině Jas. Na balkóně někdejšího biografu byl vybudován projekční prostor. Vzadu zůstala velká projekční kabina, vedle ní byla Menclova pracovna. Před vstupem do projekčního sálu byla malá šatna. Technické vybavení bylo kvalitní, panu Menclovi se podařilo zajistit starší profesionální zvukovou promítačku, takže klubové zařízení bylo na svou dobu vybaveno na velmi dobré úrovni.

Z původních členů klubu zůstali pánové Mencl a Gajdoš. Noví členové - v počtu asi dvaceti - byli většinou muži. Celková atmosféra v klubu se značně změnila. Schůzky měly pevný řád. Na počátku proběhlo Menclovo školení, vždy na určité téma. Potom následovalo promítání filmů členů klubu, které se rozebíraly a hodnotily.

Na šestnáctku filmoval v té době každým rokem pan Mencl pro OKS soutěž mládeže v recitaci Wolkrův Prostějov, která se postupně stala ústředním kolem. Tyto dokumenty byly cenným materiálem pro kulturní potřeby střediska. Dále s některými členy, rovněž na šestnáctku vytvořil několik filmů. Zdařilé byly jeho satiry, hereckou základnu tvořili často také členové klubu. Svoje soutěžní filmy však začal pan Mencl točit na Super 8 mm film. Ostatní členové klubu používali také převážně Super osmičku.

V tomto prostředí se objevili členové, kteří se později stali profesionály ve filmu. Mladičký žák základní školy Jaromír Polišenský filmoval s velkým zápalem. Jeho filmy byly pozoruhodné. Později studoval na Střední železniční škole a ve filmování nepolevil. Dále pokračoval ve studiu na vysoké filmové škole - FAMU v Praze. Během studia navštěvoval klub a promítal své ročníkové filmy, po skončení studia promítl v klubu i svůj absolventský film. Svého času se objevil v klubu mladý Ing. Ivan Stříteský a promítl svůj první film. Už z tohoto filmu bylo jasné, že se jedná o nadějného filmaře. Ve dvou příštích létech v soutěži získal první ceny a postupoval na hodnocení do krajského kola. Jeho filmy byly zaměřeny na ochranu přírody, do kategorie, ve které pan Mencl nesoutěžil. Časem přestal sice Ivan Stříteský do klubu docházet a filmoval ve spolupráci s organizací na ochranu přírody v Brně, nicméně nepřestal být s klubem ve spojení. Dnes pracuje ve svém “Sky film. Ekologické audiovizuální centrum Prostějov, ČR”. Menclův první metodik pro film Vítězslav Farný přešel na studium Střední filmové školy v Čemelicích, pracoval ve filmu převážně jako kameraman a jeho filmy se objevovaly i v televizi. Nyní pracuje v Televizi v Brně. Další člen klubu Jan Vychodil našel zalíbení v práci v projekční kabině. V kurzech si prohloubil zkušenosti kameramana a později pracoval jako profesionální kameraman u reklamní firmy. Dnes je již v důchodu, ale stále filmuje.

Je třeba vzpomenout, že éra pánů Mencla a Gajdoše byla pro prostějovské amatérské filmaře velkým přínosem, oba byli odborníci na slovo vzatí, zvláště pan Mencl se při tvorbě filmů členům plně věnoval. Jednou za rok se pravidelně konala veřejná přehlídka filmů spojená s hodnocením filmů. Před Silvestrem se v družné zábavě posedělo a povídalo se i o jiných záležitostech než jen o filmu.

Po smrti Jaroslava Mencla v r. 1985 nastoupila do Okresního kulturního střediska jako metodička pro film Zuzana Černá. Jako rodilá Pražačka pracovala v atelierech na Barrandově a v našem klubu se ocitla po sňatku s Prostějovanem. Vedla filmový klub v moderním duchu velmi dobře. Značně přispěla svými zkušenostmi z Barrandova. Život klubu zpestřila filmy, které získávala zapůjčením ze svého původního pracoviště. Nyní pracuje ve své firmě “Films s.r.o”, kde její hlavní náplní je distribuce komerčních filmů.

Po roce 1989, kdy nastává změna v politickém zřízení, dochází i ke změnám v činnosti amatérského filmu. Okresní kulturní středisko je zrušeno a tím také končí dosavadní filmový klub. Budova bývalého kina přechází na jiného majitele a dobře vybavené amatérské filmové studio zaniká.

Člen bývalého Menclova klubu pan Ladislav Langer uvedl v život nový filmový klub s označením “Prostějovský klub pro amatérský film a video”. Pro znovu založený klub našel bezplatně přístřeší ve společenské místnosti Elektrárenského rozvodu vysokého napětí. Když firmu převzala zahraniční společnost, podařilo se mu přemístit klub do Duhy – kulturního a společenského zařízení města. Zde klub působí až do současné doby. Od městské správy dostává částku na úhradu provozu činnosti klubu.

Do klubu přešli někteří členové bývalého Menclova filmového klubu. Předseda klubu Ladislav Langer vede klub až do současnosti, takže klubový život filmařů pokračuje dále. Činnost klubu byla oživena filmováním na analogový a později na digitální záznam. Škoda jen, že do klubu nepřicházejí noví mladší členové a stávající osazenstvo značně zestárlo. Někteří členové klubu dosahovali dobrých výsledků. Jaroslav Vychodil, který zasílal své filmy do soutěže v Kroměříži, bohužel již nežije. Další člen klubu František Černý patří mezi velmi aktivní filmaře. Malá perlička: když končil své působení v armádě, rozhodoval se mezi koupí nového auta a videokamery. Vyhrála to profesionální analogová kamera. Natočil několik filmů o životním prostředí a také dva filmy jako kameraman ve spolupráci s Okresním regionálním střediskem ROSA. Později přešel na digitální kameru a jako aktivní ornitolog ve spolupráci s brněnskou organizací pořizuje filmy ze života ptáků.

V době, kdy byl předseda Langer vážně nemocen, se obtížně hledal někdo, kdo by se ujal vedení klubu. Tato role připadla mladé člence Markétě Patkové. Snažila se vnést do klubu živější a družnější život. Sama měla zajímavé filmy a za svoji prvotinu v té době získala na soutěži v Kroměříži čestné uznání. Po krátké době však přesídlila do vzdálenější obce a její činnost v klubu skončila.

Po operaci se vrátil Ladislav Langer a vede klub dále. Členové klubu se scházejí jednou za čtrnáct dní v kulturním domě Duha. Filmy jsou převážně zaměřeny na záznamy z dovolených, na události z nejbližšího okolí a vyjádření koníčků jednotlivých členů. Prohlubují se znalosti v digitální technice filmu. Soutěže filmů v klubu neprobíhají. Jednou nebo dvakrát do roka se pořádají veřejné klubové projekce filmů s přizváním olomouckého filmového klubu.

Ing. Bohuslav Horn