Z dalších akcí, které, však nesplnily očekávaný přínos, byl zájezd na soutěž UNICA do Itálie v roce 1992, který zajišťoval V. Šimek z ARTAMY. Zájezd se pro malý zájem členů svazu neuskutečnil. Proto bylo rozhodnuto, že v rámci spolupráce s ARTAMOU se uskuteční výjezd členů předsednictva a to konkrétně delegace ve složení Oherová, Šimek, Štipl. Výjezd se sice uskutečnil , ale nějak se přitom zapomnělo na E.Oherovou. Ta se ani nedozvěděla, že se jede bez ní, i když se s ní oficiálně počítalo. Ani po příjezdu delegace ze soutěže se ze strany ARTAMY, konkrétně V. Šimka, nedostalo vysvětlení. Následovala stížnost a omluvný dopis V.Šimka, který sice nevysvětlil, proč k tomu došlo, ale v průvodním dopise, snad ryze osobním dosti nevhodně a slovně napadl E.Oherovou (dopis je uchován v archivu svazu jako památka na stinné doby historie svazu). Smutné však na tom bylo, že i když se jednalo o výjezd členů předsednictva NSFV, dozvědělo se předsednictvo o “změně složení delegace” až po osobní stížnosti E.Oherové a její demisi na funkci ve svazovém předsednictva. Proto také následující jednání předsednictva odsoudilo jednání pana Šimka a konstatovalo, že rozpory podobného charakteru a znevažování lidí navzájem nepřispívají ke zdárné  činnosti NSFV a ke spolupráci s orgánem státní kultury - ARTAMOU. Dalším negativním jevem bylo také neplnění uložených úkolů ze strany C.Štipla, který i přes sliby dané na předsednictvu neplnil úkoly – jednalo se o vypracování organizačního opatření a závěrečnou zprávu z akce Poysdorf a o vydání svazového zpravodaje. Začátkem listopadu 1993 rozesílá tehdejší předseda svazu všem členům předsednictva dopis, ve kterém kritizuje postoje některých členů předsednictva a v závěru tehdy napsal: “ Máte dojem, že po rozdělení republiky zaznamenáme růst členské základny? Ti, kteří setrvali ve svazu, budou brzy zklamáni výsledkem práce, která zatím spočívá na spoluúčasti na regionálních soutěžích, v nezdařeném zájezdu na soutěž UNICA a trochu zdařilejší akci v Mohelnici (Mohelnická písnička). Například Zpravodaj svazu vyšel naposledy v srpnu. Další i přes silácké řeči a sliby tehdejšího člena předsednictva Ct. Štipla dosud nevyšel… ”.

V měsíci prosinci 1993 podává tehdejší předseda svazu Petr Chmela demisi. Jako důvod uvádí, že nelze věčně tolerovat přístup některých členů předsednictva, pro které je členství v předsednictvu jen pouhou záminkou k uskutečnění osobních cílů a zájmů. (Například opět nebyla uzavřena akce Poysdorf za kterou odpovídal Ct.Štipl, nevyšel Zpravodaj rovněž z nezájmu Ct. Štipla atd. Východiskem z nouze se stal návrh z předsednictva, aby opět byla do předsednictva povolána E.Oherová a kooptován ing. Emil Pražan, bývalý metodik ÚKVČ oboru film a video. Předsednictvo dále doporučilo, aby předseda svazu za těchto podmínek setrval ve funkci až do Valné hromady. Setrval a dočkal se zase jen a jen slibů…

Přes vánoční svátky byl doslova na koleně z iniciativy předsedy svazu vytištěn Zpravodaj, který také na návrh předsedy dostal nový název SEKVENCE. ( Předseda svazu se přiznal, že na nový název svazového zpravodaje přišel náhodou. Jmenoval si filmařské názvosloví a termín “sekvence” se mu zalíbil, protože pro něj také znamená část svazového života).

Začátkem roku 1993 pověřilo předsednictvo svazu Jiřího Beneše, Ctirada Štipla, Petra Chmelu a Evu Oherovou k zastupování svazu na první koordinační schůzce organizátorů mezinárodní soutěže UNICA 1994 v České republice, kterou na žádost NSFV přidělilo předsednictvo UNICA České republice. Ta se konala 7.ledna 1993 v Praze. Zde byl založen Český výbor UNICA v němž každý ze tří subjektů – ARTAMA Praha, NSFV a Město Hradec Králové měl 4 zástupce. Na zasedání předsednictva, které se konalo v lednu 1993, byl do předsednictva kooptován Petr Lášek a do funkce místopředsedy svazu byl zvolen Jiří Beneš. Na jednání bylo dohodnuto, že se v měsíci březnu uskuteční porada se zástupci regionálních soutěží v návaznosti na přípravu Národní soutěže AFV. Byl také přijat návrh na přejmenování NSFV a Český svaz pro film a video (ČSFV) a to i z toho důvodu, že státní úředníci tvrdili, že Nezávislý svaz nemohou finančně dotovat ani podporovat.

V pátek 5.února 1993 se konalo další zasedání Českého výboru UNICA v Hradci Králové. Hlavní prim zde ovšem nehrál svaz, ale tehdejší primátor města Hradec Králové. To také vystihuje článek ing. Emila Pražana, který tenkrát napsal:

“ Celosvětová soutěž UNICA se v Česku pořádala naposledy v roce 1966. Dějištěm akce byly Mariánské Lázně a promítaly se na ní filmy formátu Normal 8 mm a 16 mm. Česká republika se má stát pořadatelem UNICA v roce 1994. Znamená to, že přípravné práce se musí začít již nyní ”.

První, co předcházelo, byly dopisy o tom, že Česká republika usiluje o pořádání kongresu a soutěže UNICA a místem konání bylo zvoleno město, které má za sebou celý řetěz národních a celostátních soutěží – Hradec Králové.

A byly to právě dvě hradecké zástupkyně, které se vydaly v listopadu 1992 do Švýcarska na zasedání předsednictva UNICA, aby podaly ucelenější obraz o místě konání. Obě už měly za sebou zkušenosti ze soutěže v Itálii a o možnostech pořádání akce u nás o tom členy předsednictva informovaly. Předsednictvo vyslechlo, předalo svoje informace a požadavky zástupkyním města, leč vyptávalo se po zástupcích svazu (NSFV). Je to docela přirozené, neboť všude ve světě je svaz filmových amatérů hlavním pořadatelem UNICA v příslušném státě a právě tento svaz garantuje určitou odbornost. Prezident UNICA Josef Walterscheidt zde přečetl část dopisu, který už dostal předtím. Šlo o vstřícné seznámení s podmínkami, které ve městě Hradec Králové jsou. Dalo by se říci, s dobrým úmyslem zpracované informace. Na pisatele dopisu se však záhy snesla ostrá kritika. Co si to NSFV troufá psát panu prezidentovi UNICA, takto si hradecké zástupkyně připadaly ve Švýcarsku úplně zbytečně. Jak však svědčí odpověď pana prezidenta, právě tento dopis ulehčil předsednictvu UNICA rozhodnutí o tom, že se UNICA opravdu bude konat v roce 1994 v Hradci Králové.

Pak se všechno na chvíli uklidnilo a došlo ke konkrétním přípravám akce. ARTAMA Praha ústy své vedoucí dr. Šrámkové pověřila ing. Emila Pražana (NSFV) zpracováním základního návrhu přípravy akce.

Podle tohoto návrhu měly být nositelem příprav tři zcela rovnoprávné subjekty : Nezávislý svaz pro film a video (NSFV), ARTAMA Praha a Úřad města Hradec Králové. Měly se zřídit dva sekretariáty, jeden se sídlem v Praze, druhý se sídlem v Hradci Králové, měl být zřízen společný orgán se sekretářem. Bylo navrženo, aby každý subjekt jednal samostatně podle předem rozvržených kompetencí, daných úvodním harmonogramem prací. Hlavní náplní pražského sekretariátu měl být styk s mezinárodní síti, zpracování návrhu harmonogramu a sledování odborně organizačních otázek, pro hradecký sekretariát by připadla hlavní úloha technicko-organizačního střediska atd. Jak se později ukázalo, některé ze subjektů chtěly být poněkud “rovnocennější”. Hradečtí dali jasně na srozuměnou, že by dokázali zorganizovat vše sami. Požadovali jeden přípravný výbor, přirozeně se sídlem v Hradci Králové, jeden sekretariát . Pokud jde o ostatní členy, pražské anebo členy svazu, mohli by plnit úlohu poradců a výkonných pracovníků v příslušných komisích.

Po pražském jednání následovalo hradecké. Konalo se 5.února 1993 v zasedací místnosti Městského úřadu. Hradecká schůze měla zcela anulovat jednání pražské. Důvod byl pro Hradecké zcela zřetelný. Vše se totiž mělo odvíjet od jednání u tehdejšího primátora města pana Dvořáka (ODS). Po obtížném, dá se říci těžkém jednání a přesvědčování nemohli Hradečtí všechny svoje požadavky uhájit , ale dali příštím jednáním zcela jasný, vnucený směr…….

Na tomto hradeckém neúspěchu se podílela i jistá nejednotnost pražských zástupců ARTAMY a dá se říci i některých členů předsednictva svazu (NSFV) Nicméně byl zde ještě jeden pokus situaci změnit. Dejme slovo těm, kteří připravili pro projednání předsednictva dopis, který nebyl nikdy adresátům odeslán , a kolem něhož se na předsednictvu svazu 27. února dělo tolik vypjatých jednání, která se neobešla bez nekulturních výpadů, plných nadávek a osobních urážek.

Návrh dopisu paní dr. Šrámkové z ARTAMY Praha obsahoval kromě jiného tyto věty: “Nechceme spolupracovat s lidmi, kteří k filmu a k videu nemají žádný vztah, kteří nemají ani příslušnou odbornost a přitom chtějí rozhodovat o tom, jak má soutěž a UNICA vypadat…”.atd.

Tanec kolem kongresu UNICA 94 po tomto návrhu vyvrcholil. Nastala řada jednání, psaly se dopisy na všechny strany, došlo i k vyhrůžkám trestních oznámení ze strany V.Šimka i některých bývalých členů předsednictva. Každému ze členů předsednictva NSFV byl doručen dopis od V.Šimka, ve kterém se m.j. uvádělo, že NSFV není členem UNICA, neboť se nepodílí na úhradě 350 SFR jako členský příspěvek. Z toho vyplývá, že členem UNICA a tudíž i partnerem pro uspořádání UNICA 94 je ARTAMA Praha, která tento příspěvek hradí za všechny filmové amatéry ČSFR, nyní České republiky, ne tedy amatérská organizace či svaz, ale úřednická instituce - to svět (s výjimkou toho našeho – ryze českého) ještě nezažil …

A je to… Jsme jediným svazem (NSFV) na světě, který podle oficiálního sdělení tehdejšího vedení ARTAMY Praha “není a nikdy nebyl členem UNICA” ačkoliv v oficiálním Zpravodaji UNICA byl NSFV uznáván jako jediný zástupce České republiky.

Na dalším jednáním Českého výboru UNICA (dále jen ČVU), které se konalo 30. dubna 1993 v Hradci Králové nebyla hlavním bodem programu příprava soutěže UNICA, ale kritika a postoj zástupců města k článku ing. Emila Pražana “ Tanec kolem UNICA”.

Článek měl negativní ohlas u zástupců města Hradec Králové i u zástupců ARTAMY, která až do této chvíle stála na straně NSFV. Jenže nastal zvrat, který si dodnes nedokážeme vysvětlit. Můžeme ho nazvat krizovým obdobím, které vyvrcholilo i nedůstojným zákulisním jednáním. Ing.Pražan o tom píše: ” V neděli 27.června ve 21 hodin mi volal pan prezident UNICA Josef Walterscheidt a půl hodiny mi líčil poměry v amatérském filmu u nás, které se dozvěděl od “samozvaných informátorů”. Samé zkreslené informace a lži.” Ing. Pražan o tom tehdy napsal, že dovede pochopit, že někdo nemohl přenést přes srdce uvedená fakta. Ale těžko je lze odvolat, jak by si někteří přáli, když každý řádek odpovídá pravdě a dá se také písemně doložit. Pan Václav Havlík budoval naši pozici v UNICA pěknou řádku let a získal pro naši zemi v kinoamatérském světě slušný kredit. A teď někdo, kdo je hoden jen všeobecného opovržení dokáže tento kredit zničit tím, že neuváženě vezme pero do ruky, nebo telefonický přístroj zatížený jedovatou slinou pomluvy. Reakce i na tento článek byla nečekaná. Zástupci města tenkrát nechtěli pochopit smysl článku i to, že mezinárodní přehlídka filmových amatérů UNICA je záležitostí amatérských filmařů a ne státních úředníků. Brali celou věc jako vnitřní záležitost města a filmaře považovali jen jako nutnost, bez které by tuto soutěž nemohli uskutečnit. Proto se také plně ve všem angažovali a nesnesli pomyšlení, že by svaz tuto soutěž mohl uskutečnit v jiném městě. Protože však celému ČVU byl znám postoj většiny členů předsednictva NSFV i jejich názory, které byly uveřejněné ve zpravodaji SEKVENCE , na jednání v Hradci Králové vystoupili s tím, (jak uvedla zástupkyně ARTAMY paní Lázňovská) že o dalším děním v amatérském hnutí nebude rozhodovat jen NSFV a prohlásili – cituji: “ My už máme svůj svaz !” Tenkrát jsme nevěděli co tímto sdělením zamýšlí, ale jasně z  toho vyplynulo, že když jeden svaz je “ neposlušný”, tak vytvoříme druhý, který jak se říká, bude hrát na jejich notu. Časopis Video a film 4/93 se rovněž zabýval situací v amatérském filmu a tehdy napsal, že “docela nedávno se NSFV stal jedním ze tří spolupořadatelů ( vedle IPOS ARTAMA a královéhradeckého Městského úřadu ) soutěže UNICA 94. Při tom však bude, jak to vypadá hrát až druhé housle.Nejen, že je na rozdíl od svých partnerů bez finančních prostředků, ale navíc se nemůže pokládat za člena UNICA, zastupujícího Českou republiku. Smutné navíc je i to, že je svazu organizace této prestižní soutěže svěřena v době, kdy pro ni mezi amatéry není ta správná nálada. Rychlý rozpad téměř všech filmařských center, ztráta jedné z hlavních někdejších motivací pro zájmovou činnost a samozřejmě také přechod na video, to vše je silný náraz na to, aby se neprofesionální tvůrčí sféra znovu stabilizovala v poměrně krátké době."

A tak se stalo, že vlivem těchto událostí kolem soutěže UNICA dostalo amatérské hnutí už jiný ráz. Tento rok se stal přelomem v historii amatérského hnutí, které už nebylo jednotné. Těm, kteří tohle vše způsobili, nelze v podstatě nic vyčítat. Dělali jen to co dovedou, čemu rozumí a k čemu jim stačili intelektuální síly. Amatérské hnutí se tedy rozpadá na další menší občanská sdružení. Na Valné hromadě NSFV , která se konala 5. června 1993 naposledy v areálu skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm paralelně s národní soutěží amatérského filmu a videoprogramů České republiky bylo jen s povzdechem nutno přiznat citelnou absenci souznění těch vnějších příjemných znaků s části jednání amatérů audiovizuálního oboru a organizátorů tohoto hnutí dobrovolně sdružených v Nezávislém svazu pro film a video. Přesto to bylo jednání plodné, které jen zčásti narušilo nedůstojné chování některých členů svazu - příznivců tehdejšího "genia" pana Marka ze Švýcarska, Ale to už není podstatné. Důležitá byla nová koncepce rozvoje svazu, který se zároveň na této Valné hromadě rozhodl přejmenovat Nezávislý svaz pro film a video na Český svaz pro film a video, čímž byla završena cesta poválečného rozvoje amatérského filmového hnutí u nás. O konání 6. Valné hromady můžeme s odstupem času říci, že svým způsobem byla finálem první, nejtěžší etapy svazového života - tehdy nastartovanou přerovskou “Iniciativou 100" dne 31.března 1990. Předsednictvem, které ve své činnosti odráželo podněty a zájmy členské základny, prošla řada kolegů, kteří dobrovolně ukrojili řádný kus ze svého volného času, aby se podle své nejlepší vůle, sil a schopností poprali nejen s těžkostmi, ale i s hledáním nejoptimálnějších směrů rozvoje a pevného místa neprofesionálních filmařů a videotvůrců v reálných společenských souvislostech. zabezpečovali co nejširší funkční záběr svazu což se s odstupem svazu všem iniciátorům podařilo.